Potápění Filipíny

Místo, které stojí zato navštívit

blank

Výlety Bohol

Čokoládové kopce (Chocolate Hills)

Jde o neobvyklé geologické formace, jež zahrnují nejméně 1 268 souměrně tvarovaných kónických kopečků přibližně stejné velikosti, které jsou roztroušeny v oblasti 50 kilometrů čtverečních. Jejich výška je nejčastěji mezi 30 a 50 metry. Kopce jsou porostlé zelenou trávou, která v obdobích sucha úplně zhnědne a kopce pak mají hnědou, téměř čokoládovou barvu (odtud název). Dříve se jmenovaly Carmen Hills, podle jedné z blízkých obcí. Pak ale přijeli Američané a zeptali se místních, zda je možné tento název změnit. Lidé jim řekli, že to není žádný problém, a zeptali se, co navrhují. Odpověď zněla: Chocolate Hills. Na světě není podobné přírodní uskupení a proto jsou kopce na Boholu velkou turistickou atrakcí a jejich obrázek se dokonce dostal i na provinční vlajku. Také figurují na seznamu nejzajímavějších filipínských památek.

V roce 1988 byly Chocolate Hills vyhlášeny třetím největším geologickým útvarem a v roce 2006 navrženy na zapsání na seznamy UNESCO.Mezi vědci existují různé hypotézy o tom, jak tento geologický útvar vznikl. Jeden tvrdí, že jde o výsledek erupce podmořské sopky, jiný že v minulosti byly součástí korálového útesu a vlivem počasí a eroze získaly současný tvar. Další zase mluví o destrukci kdysi aktivního vulkánu. Všichni se ale shodují, že to trvalo miliony let.

Tyto jedinečné přírodní útvary se vyskytují v okolí měst Carmen, Batuan a Sagbayan. Jsou jakoby rozsety na centrální planině ostrova Bohol, soustředěné hlavně kolem města Carmen.Čokoládové kopce je možné si prohlédnout z tzv. vyhlídkové stanice, která se nachází 5 km od města Carmen a cca 55 kilometrů od města Tagbilaran. Po vystoupání 214 schodů se vám otevře fascinující výhled z 64 metrové výšky na celou planinu posetou stovkami kuželovitých kopců. Stanici vlastní a provozuje filipínská vláda.

Jeskyně Hinagdanan (Hinagdanan Cave)

Je velmi známá jeskyně na ostrově Panglao, pouze 2,5 km od města Dauis. Vchod do jeskyně je poměrně úzký a strmý, takže dovnitř je možné vstupovat pouze po jednom. Po vstupu se před návštěvníkem otevře velký prostor s mnoha stalaktity, stalagmity a krásným jezírkem. Dovnitř proniká denní světlo, které spolu s vodní hladinou vytváří zajímavé efekty. Jeskyně je dlouhá 100 m. V jeskyni je důležitý podzemní zdroj vody, jelikož na ostrově Panglao nejsou žádné řeky a ani jezera.

Jeskyně Inambacan (Inambacan Cave)

Se nachází asi 2 km od města Antequera. Je jednou z nejpřístupnějších jeskyní v této oblasti. Největší zajímavostí této jeskyně je kaverna s malými stalagmity a stalaktity, ve které proudí voda. Voda často zaplňuje velkou část jeskyně a občas sahá až do výšky 1,2 m. Je doporučeno využít služeb místního průvodce.

Kohoutí zápasy (Cockfighting)

Na začátek trochu historie. Kohoutí zápasy byly nejdříve součástí čínské a indické kultury. Obyvatelstvo Asie se po dlouhá staletí věnovalo šlechtění bojových plemen kura. Zmínky o bojovných kurech se nacházejí v indických písemnostech starých 2 až 3 tisíce let. Nyní jsou kohoutí zápasy po celém světě oficiálně zakázány. Tak by to mělo být, ale skutečnost je trochu jiná. V jihovýchodní Asii stále kvete výchova bojových plemen a následné souboje. Kohoutí zápasy jsou na Filipínách národním sportem. Zápasy se neodehrávají jen tak někde na ulici, ale ve speciálně postavených arénách, kde je bojiště i hlediště. Každou neděli a nebo v různé svátky se spolu střetávají speciálně šlechtění bojoví kohouti. Před každým bojem se uzavírají sázky a to buď s pořadatelem a nebo přímo v publiku. Kohouti mají připevněny na pařátech speciální nože, které jsou až do chvíle zápasu omotány kusem kůže. Opeřenci se nelítostně vrhají jeden na druhého a po necelé minutě boje zůstává jeden ze soků ležet. Celý zápas je doprovázen ohlušujícím řevem fanoušků. Za jedno odpoledne může proběhnout třeba i několik desítek kol téhle zvláštní zábavy.

Zápasy jsou součástí místní kultury a tak nikoho nenapadne tuto zvláštní zábavu kritizovat. Možná zde nemají ochránce zvířat. Zápasy nejsou jen olíbená zábava, ale také „business", ve kterém se točí velké peníze. Kohout, který je úspěšný, je velmi ceněn a traduje se, že z hořícího domu Filipínec nejdřív vynese jeho a pak teprve zachraňuje manželku s dětmi.

Kohoutí zápasy je možné navštívit každou neděli přímo v městečku Panglao.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (The Church of Our Lady of the Assumption)

Nachází se ve městečku Dauis na ostrově Panglao. Kostel byl založen jezuity Fr. Diegem de Ayala a Josephem Gregorio. Kostel byl v minulosti několikrát přestavěn. Poslední přestavba byla započata v roce 1863. Současná podoba kostela je směsicí různých architektonických stylů - hlavně byzantského a románského. Uvnitř najdete působivé stropní fresky, které v roce 1916 namaloval Ray Francia. Je to jeden z krásných kostelů na Boholu, který si uchoval vzhled španělské architektury, přestože má moderní fasádu. V roce 1970 kostel prošel rozsáhlou rekonstrukcí.

Kostel neposkvrněného početí Panny Marie (The Church of Our Lady of the Immaculate Conception)

Patří mezi nejstarší kostely na Filipínách. Stavba se nachází v Baclayonu, pouhých 7 km od Tagbilaranu. V roce 1717 se Baclayon stal farností a byla zde započata stavba kostela. Jako základní stavební jednotka byly použity korálové kameny, které byly rozřezány do čtvercových bloků. Stavba byla dokončena v roce 1727. V kostele je velký zvon, který sem byl instalován v roce 1835. Hned vedle kostela je starý klášter, kde se dnes nachází malé muzeum s různými náboženskými artefakty. Je zde například k vidění socha Ježíše Krista ze slonoviny, relikvie sv. Ignáce z Loyoly a stará církevní roucha vyšívaná zlatem. Za zmínku také stojí zdejší obrazy, které namaloval filipínský malíř Liberato Gatchalian v roce 1859.

Muzeum mušlí (Shell Museum)

Nejhezčí sbírku mušlí najdeme v muzeu, které se nachází přímo v centru městečka Panglao. Odtud se mušle prodávají tisícům sběratelů po celém světě. Majitelem muzea Nova Shells je vášnivý sběratel pan Quirino Hora.Pan Hora se zabývá studiem mušlí více než polovinu svého života. Do tajemné mořské říše ho uvedl jeho starší bratr, když mu bylo 30 let. Od té doby ho sbírání mušlí zcela pohltilo. Vedle toho, že mu mušle zajišťují normální obživu, má také svého koníčka, a to výše zmiňované muzeum na ostrově Panglao. V muzeu můžete vidět více než polovinu druhů mušlí, které se na Filipínách vyskytují. Ty pan Hora nasbíral během svých výletů po celém souostroví. Říká, že své mušle nikdy nepočítal, ale že má asi 700 až 1 400 druhů mušlí, které se zde vyskytují. Někteří mořští biologové dokonce prohlásili, že v jeho sbírce jsou takové lastury, které nikdy neviděli. Dvě mušle jsou pojmenovány přímo po panu Horovi - Bursa Quirihorai (1987) a Primovula Horai (1994).

Mořští vědci tvrdí, že moře kolem ostrova Panglao má zřejmě největší škálu lastur v Jižním Pacifiku. Takže může být bez ostychů zaneseno do sběratelských map. Nejvzácnější mušle v jeho sbírce nese jméno po císaři Hirohitovi z Japonska. Byla nalezena u ostrova Balicasag, který se nachází nedaleko Alona Beach. Jedná se o hlubokomořskou mušli, která je tak drobná, že byste potřebovali mikroskop, abyste mohli shlédnout celou její krásu.

Muzeum je otevřeno denně. Je zde také speciální obchod s mušlemi, který přitahuje stále více návštěvníků z řad turistů. Je to zřejmě také proto, že tam pan Hora prodává moderní šperky vyrobené z mušlí. Mušle může být krásnou památkou na nezapomenutelnou dovolenou na ostrově Panglao.

Počet druhů všech měkkýšů není přesně stanoven, ale obecně se pohybuje kolem 100 000 a každým rokem se objevují další nové, dosud nepopsané druhy. V roce 2000 se podařilo panu Jaroslavu Derkovi jeden dosud nepopsaný druh najít. Tento báječný objev učinil na ostrůvku Balicasag, kam běžně jezdíme na ponory. Tímto se stal prvním Čechem, po kterém je pojmenovaná mořská mušle. Patří do čeledi Triviidae a jmenuje se Dolichupis derkai. Více na www.shells.webz.cz.

Nártoun filipínský (Tarsius syrichta) - angl. Tarsier

Nártoun, tento roztomilý tvor bývá nazýván nejmenší opičkou světa, ve skutečnosti však není ani opice, ani nejmenší. Nártouni opicím samozřejmě příbuzní jsou, ale z vědeckého hlediska tvoří v rámci primátů samostatnou linii. Řadí se mezi nejmenší primáty světa, měří okolo 15 cm. Průměrná hmotnost samců je kolem 134 gramů, samička váží přibližně 117 gramů. Dospělý jedinec se pohodlně vejde do dlaně. Celkově pozoruhodný vzhled je dán oproti trupu neúměrně velkou hlavou, které dominují obrovské oči. Celé tělo kromě poměrně dlouhého ocasu je pokryto hustou velmi jemnou srstí. Své české, latinské i anglické jméno dostal podle neobyčejně prodloužených nártů, zejména zánártních kostí. Paličkovitě rozšířené konce prstů umožňují nártounům lepší přichycení k podkladu, po kterém se pohybují. Nártouni jsou aktivní od soumraku do svítání, proto ty obrovské oči. Přes den spí schovaní v podrostu 1-2 m nad zemí. Nártoun je jediným výhradně masožravým primátem, živí se hlavně hmyzem, který loví neuvěřitelně rychlým skokem. Nártouni filipínští patří mezi ohrožené endemické druhy unikátní přírody Filipín. Na Filipínách se vyskytuje pouze jediný druh Tarsius syrichta. Tento primát obývá poslední zbytky lesa na několika ostrovech Filipín. Ohrožen je zejména v důsledku úbytku přirozeného prostředí, ale také přímým lovením kvůli jejich vzezření roztomilých okatých skřítků, jednak pro černý trh se zvířaty, jednak pro pobavení turistů.

Nejnavštěvovanějším místem, kde se turisté s těmito primáty můžou setkat, je oblast Loboc, která se nachází cestou na Chocolate Hills. Nártouni jsou zde však chováni v naprosto nevyhovujících podmínkách, které se zásadně neslučují s jejich přirozeným životem v přírodě. V takových podmínkách většinou zvířata nevydrží déle než několik měsíců. Zcela jiné prostředí nabízí nártounům i návštěvníkům stanice The Philippine Tarsier Foundation, Inc. ve městě Corella (20 km severně od Tagbilaranu). V roce 2000 zde bylo vybudováno centrum, které slouží jednak jako vzdělávací středisko pro návštěvníky a také k ochranářským a vědeckým účelům. Pro nártouny zde byla vytvořena velká voliéra o rozloze 7600 m², kde mohou žít polodivoce ve svém přirozeném prostředí. Za asistence průvodce mohou turisté voliéru navštívit a nártouny si prohlédnout a vyfotit. Je zakázáno na zvířata sahat i je jinak rušit. Tato stanice není tak navštěvovaná, přestože cesta odtud na Chocolate Hills není o nic delší.

Přestože nártouni jsou významnou turistickou atrakcí Filipín a symbolem ostrova Bohol, o tomto zajímavém tvoru toho věda doposud mnoho neví. Proto se tým českých odborníků ve spolupráci s filipínskými partnery rozhodl naplánovat projekt Tarsius, zaměřený na výzkum a ochranu nártouna filipínského. Projekt Tarsius zaštítila Zoologická zahrada Děčín, jako projekt in-situ, tedy v místě přirozeného výskytu. V rámci našeho působení na Filipínách se snažíme zjistit něco více ze života těchto tvorů a také napomoci jejich přímé ochraně. Více informací najdete na stránkách www.tarsiusproject.org. Pokud Vám osud těchto primátů, jejichž charisma můžete na ostrově Bohol sami obdivovat, není lhostejný, přidejte se k nám a podpořte projekt Tarsius, například formou adopce na dálku, či jakékoliv finanční podpory. Kontakt a bližší informace na stránkách projektu nebo u Connex Diving. Ve spolupráci také připravujeme adventure tour za nočním životem nártounů filipínských. Informace již brzy.

Text a foto: Milada Petrů
Projekt Tarsius
Kontakt: RNDr. Milada Petrů – vedoucí projektu
Zoo Děčín
tarsiusproject@gmail.com
www.tarsiusproject.org

Rybí trh, tržnice (Fish Market, Public Market)

Rybí trh je součástí klasické tržnice DAO PUBLIC MARKET, kterou najdete hned vedle moderního obchodního centra Island City Mall v Tagbilaranu. Filipínské tržnice mají naprosto neopakovatelnou atmosféru. Je to úplně něco jiného než „standardní" supermarket. Návštěvník si tady rozhodně nepřipadá, že je ve 21. století. V tržnici DAO se nachází více než 150 stánků s rozličnými druhy zboží. Převládá zde nabídka různých ryb, mořských plodů, ovoce a zeleniny. V oddělení ryb a mořských plodů jsou na výběr dvě varianty těchto produktů, a to buď čerstvé a nebo sušené. Je opravdu neuvěřitelné, co všechno nám moře může přinést na jídelní stůl. Výběr je velmi pestrý. Makrely, ploskozubci (papouščí ryba), sardinky, tuňáci a další druhy, které Evropan snad ani nezná. A komu by nestačily ryby, stačí se porozhlédnout po mořských plodech. Jsou tu k dostání zaručeně čerstvé chobotnice, mušle, krabi. Část, kde se prodává ovoce a zelenina, tak to je úplný koncert barev a tvarů. Papriky, brambory, lilek, květák, okurky, zázvor, fazole a spousta dalších druhů. Z ovoce můžeme jmenovat třeba pomeranče, banány, mango, vodní meloun, papáju, mangostin, salak, rambutan. Chuť je určitě mnohem lepší, než jak ji známe u exotického ovoce prodávaného u nás.

Hlavní „tržní" dny jsou v úterý a pátek, ale i v jiných dnech je nabídka zboží nesmírně bohatá.

Řeka Loboc (Loboc River)

Loboc pramení ve středu ostrova Bohol a protéká městečkem, které nese stejné jméno. Řeka sehrála důležitou roli v historii ještě předtím, než zde španělé v roce 1602 založili město Loboc. Dnes je tato řeka oblíbenou turistickou atrakcí, kde vás proveze plovoucí restaurace a vy můžete z paluby pohodlně sledovat krásy okolní džungle. Trasa začíná u mostu Loay, který je vzdálen asi 20 kilometrů od města Tagbilaran. Vyjížďka je nezapomenutelným zážitkem obzvlášť pro milovníky flóry. Na břehu rostou palmy „nipa", kokosovníky, banánovníky. Výlet po řece je zakončen vodopády Busay, které jsou asi 1,5m vysoké. Místní lidé si většinou neodepřou koupání pod vodopády, takže turisté, kteří mají náhradní oblečení, se mohou také osvěžit koupelí. Ještě před vodopády se nachází plovoucí „chata", kde návštěvníci mohou shlédnout tradiční filipínské hudební a taneční vystoupení.

V roce 2008 bylo nainstalováno na břeh řeky Loboc osvětlení, takže si lze plavbu vychutnat i ve večerních hodinách. Večerní jízdy se mezi turisty stávají stále více populární.

V rámci hodinové plavby je servírován bohatý oběd (filipínská kuchyně) formou švédského stolu a cestu vám zpříjemní živá hudba.

Včelí farma (Bee Farm)

Včelí farma je vzdálena pouze několik kilometrů od Alona Beach. Nachází se na okraji útesu, ze kterého je nádherný výhled na zátoku. Svým návštěvníkům poskytuje oddech od rušných pláží. Farmu vlastní a provozuje půvabná Vicky Wallace. Vytvořila místo, kde se snaží návštěvníkům ukázat, jak důležité jsou včely pro náš křehký ekosystém. Údajně se 70% produkce vyváží do Francie, kde se tento med používá ke slazení kávy. Když vejdete do haly, budete přivítáni množstvím přírodních produktů. Vevnitř se nachází venkovský obchůdek. Objevíte tu spoustu polic plných medu, sušenek, pomazánek. Jsou zde k dostání různé druhy sladkého pečiva, především muffins. V restauraci přímo nad mořem mohou hosté ochutnat chléb Camote, který je podáván s různými domácími pomázankami – arašídové máslo, pesto, mango a nebo sýr s medem. Na jídelním lístku najdete různé saláty, těstoviny s mořskými plody, vepřová žebírka a jiné dobroty. Odvážnější gurmáni mohou vyzkoušet specialitu, kterou je citrónová káva.

Všechny produkty, které se na farmě prodávají jsou 100% přírodním výrobkem. Nepoužívají se žádné konzervační prostředky. Na farmě se můžete zúčastnit různých aktivit jako je výroba nábytku, pletení košíků. Samozřejmostí je prohlídka celé farmy, která trvá zhruba 45 minut. Farma vám ukáže alternativní životní styl. Včelí farma Bohol je opravdový skvost, kde si turista odpočine od stresu a napětí každodenního života.

Vodopády Mag-Aso (Mag-Aso Falls)

Tyto vodopády se nacházejí v blízkosti městečka Antequera zhruba 20 km daleko od Tagbilaranu. Padají z výšky asi 10 metrů a jsou obklopeny hustou vegetací včetně obřích kapradin. K vodopádům vede 197 schodů. Vodopády Mag-Aso jsou jedním z přírodních pokladů Boholu. Užijte si koupání v čisté, osvěžující vodě. Budete obklopeni divokou přírodou a mít pocit, že jste uprostřed džungle. Plavci mohou využít nejhlubší místo, tam kde vodopád dopadá. Pozor na kameny, jsou velmi kluzké. Je zde také přístřešek s posezením, který můžete využít k odpočinku po koupání.