Potápění Filipíny

Místo, které stojí zato navštívit

blank

Základní informace

Obecné informace

Hlavní město: Manila
Rozloha: 300 000 km²
Nejnižší bod: Filipínské moře 0 m n.m.
Nejvyšší bod: Mount Apo (2 954 m n.m.)
Počet obyvatel: 98 313 622 (r. 2009)
Hustota zalidnění: 307 obyvatel/km²
Úřední jazyk: Filipino, angličtina
Národnostní složení: Filipínci 96 % (Tagalové 28 %, Cebuánci 24 %, llokánci 10 %, Visajové 9 %), Číňané 2 % a další menšiny
Náboženství: římští katolíci 80 %, protestanti 10 %, muslimové 5 %, buddhisté a jiní 5 %
Státní zřízení: republika
Vznik: 12. června 1898
Měna: filipínské peso (PHP)

Kultura Filipín

Na Filipínách se vyvinula kultura představující směs domorodé kultury s cizími prvky. Jedná se o vliv muslimský, později španělský a novodobě americký. Svou původní kulturu a zvyky si zachovaly pouze izolovaně žijící kmeny. I když tradiční divadlo, literatura a milostné písně (kundimans) v národním jazyce zaznamenaly určité obrození koncem 80. let, návštěvníci se dnes většinou setkají s různými soutěžemi krásy, prapodivnými mýdlovými operami, místními hudebními skupinami perfektně imitujícími západní populární hudbu a filipínskými filmy plnými sentimentu a násilí. Asi jen 10% Filipínců (tzv. kulturní menšina nebo kmenoví Filipínci) si udržuje svou tradiční kulturu.

Dny pracovního klidu a státem uznané svátky

1. leden Nový rok
Velikonoce Zelený čtvrtek a Velký pátek
9. duben Bataan and Corregidor Day
1. květen Svátek práce
12. červen Den nezávislosti (1898 - datum nezávislosti na Španělsku, 4.7.1946 vyhlášena nezávislost na USA)
31. srpen Den národních hrdinů
1. listopad Den všech svatých
30. listopad Den A. Bonifacia (Bonifacio Day)
25. prosinec Svátek vánoční
30. prosinec Den J. Rizala (Rizal Day)
31. prosinec poslední den roku

Sport

Jednoznačně nejpopulárnějším sportem na Filipínách je basketbal, nejsledovanější je americká NBA. Dá se říci, že i v té nejzapadlejší vesnici mají někde koš a hřiště. Populární je také fotbal.

Filipínská kuchyně

Filipíny byly tradičně křižovatkou různých kultur a to se odráží i v dnešní filipínské kuchyni. Je asi nejméně pálivou kuchyní v celé jihovýchodní Asii. Filipínci obvykle při stolování vystačí se lžící a vidličkou. Výjimkou však není ani jezení rukama, s tímto se můžete setkat především v odlehlých oblastech. Jídlo je v takovém případě servírované na banánovém listu místo talíře. Nejpopulárnější je rýže (té se zde pěstuje asi 100 druhů) a těstoviny připravené z rýžové mouky nebo ze sójových bobů. Evropský vliv je důkazem používáním olivového oleje a dušené cibulky s česnekem. Velká část obyvatel se živí rybami a mořskými plody. Ve většině případů dávají zdejší kuchaři přednost slané a kyselé chuti. Nejoblíbenějším jídlem je proto Sinigang, lehce povařená ryba v nakyslé omáčce se zeleninou a speciální rybí omáčkou. Národním jídlem je ryba Lapu Lapu, které s v jednotlivých krajích mírně liší. Další časté jídlo se jmenuje Adobo. Může to být vepřové nebo kuřecí maso, které je naložené v octu a česneku.

Zdravotní rizika

Co se týče zdravotních rizik při konzumaci místních potravin, je třeba kupovat balenou vodu (voda na Filipínách není pitná), nekonzumovat led a zaměřit se na tepelně upravené potraviny. Zdravotní ohrožení není vyšší než kdekoli jinde v Asii (např. Thajsko).

Politická moc

Filipíny se po druhé světové válce, po získání nezávislosti v roce 1946, staly republikou. V čele stojí prezident, který je hlavou státu a šéfem exekutivy. Kongreso je dvoukomorový parlament, který má zákonodárnou moc a skládá se z 24-členného Senátu („Senado") a 221-členné Sněmovny reprezentantů („Kapulungan Ng Mga Kinatawan"). Kongresmani a poslanci jsou voleni na období 3 let. Současná ústava platí od roku 1987.
V roce 1998 se stal prezidentem Estrada, který byl však o tři roky později obviněn z korupce a žezlo po něm převzala vice-prezidentka Gloria Macapagal Arroyová. V roce 2010 byl prezidentem zvolen Noynoy Aquino.